Spirituální regrese

Pomohu vám najít cestu k životu, jaký chcete. Tel.: +420 733535501

Spirituální regrese

Smrtí nic nekončí. Kolikrát jsme to slyšeli?

Že je smrt něčeho koncem, to vidím. Že je ale úplným koncem, tomu nikdy neuvěřím. Otto von Bismarc

Od 15 let mě zajímalo, proč tu vůbec jsem. Jaký má všechno bytí smysl. Že tu přece nejsme jen proto, abychom jedli, pili, souložili a chodili do práce. Že láska je mocná, hnací síla, která dokáže naplnit srdce, jsem zjistila už jako dítě, ale že by cit k druhému člověku byl smyslem života se mi zdálo nepravděpodobné. Mou touhu po odpovědi to neuspokojilo. Ptala jsem se tedy dál…. Odpovědi postupně přicházely. A zatím poslední zastávka na mé cestě se konala 13.2.2018 v Praze Průhonicích. V kamenném domku u silnice jsem tedy ulehla na lůžko, přikryla se tlustou, modrou dekou a čekala, co se bude dít…
Jsem přesvědčen, že je skutečně možné žít znovu, že živé pochází z mrtvého a že duše mrtvých nadále existují.
Sokrates (469-399 př.n.l.)


Milá terapeutka Míša Benešová mě s úsměvem přivítala a po 20 minutovém úvodu odvedla do místnosti, kde se ten celý “zázrak” měl udát. Ležela jsem a nechala se vést jejím příjemným, měkkým hlasem.

Stojíš na schodišti v krásném, velkém domě. Dole jsou otevřené dveře do sluncem zalité, letní zahrady. Sestupuješ po těch schodech a vcházíš do zahrady na měkkou, zelenou trávu. Vzduch voní létem. Všude je klid. Najdi si místo, kde Ti bude dobře a kam se budeš moct kdykoliv vrátit načerpat síly.

 

Reinkarnace je nejspravedlivějším náboženstvím. Každému, kdo se provinil proti zákonu lásky k bližnímu, dává v obnoveném pozemském životě možnost napravit to, v čem chyboval. Psychologie bude muset pohřbít mnohé staré a často velmi oblíbené teorie – a formulovat nové, ve kterých vědecky prokázaná reinkarnace zaujme klíčové místo.

Ian Stevenson – Kanadský psychiatr


Následoval průchod mlhou do minulých životů.
Co vidíš? Co máš na nohách?
Kožené pásy… Okrové barvy. Na lýtkách upevněné provázky. Všude kolem je hlína, okr, písek, kamínky.
Jsi muž nebo žena?
Jsem žena.
Co dalšího máš na sobě?
Všechno z kůže. Velmi sporé oblečení.
Je tam někdo s Tebou?
Ne, jsem sama… počkej, vidím koně… ale je v dálce. Nepřibližuje se ani nevzdaluje.
Jak se tam cítíš?
Divně. Ztracená. Nevím, co mám dělat, kam jít.
Jdi teď do okamžiku před tímto okamžikem.
Jedna, dvě, tři…

Postupně jsme procházely několik minulých životů. V některých životech jsem byla muž, v jiných žena. V brnění s probodnutým srdcem v boji, na hradbách sledující svého bojujícího muže, nemilovaný princ nebo otrok, jehož odvedli od milující ženy k pyramidám…atd

Během těchto zážitků se objevovaly různé negativní pocity prázdnoty, nedostatku smyslu života, bolesti, marnosti. Docházela jsem k pochopení, proč tomu tak bylo a zároveň jsme pracovaly na vyléčení těchto pocitů.

V jednom z životů, kdy jsem ztratila muže a odebrala se ke staré vědmě ve vesnici, požádat ji o radu, mi bylo řečeno, že si mám poradit sama… putovala jsem tedy krajinou od kmene ke kmeni a nakonec se usadila v lese v jeskyni, kde jsem vařila lektvary a bylinky. Tam mě terapeutka vyzvala k přechodu do okamžiku, kdy mi přestalo bít srdce.

Čekala jsem, co bude následovat. Ve chvíli, kdy už jsem se na tělo dívala svrchu, jsem ucítila přísavky, které mě táhly nahoru. A najedou jsem pod nohama měla baldachýn a vedle sebe ženu s dlouhými bílými vlasy a bílém rouchu až na zem.

Moje duchovní průvodkyně se jmenovala Lora a dovedla mě ke dveřím do velké auly.

Chvíli jsme u těch dveří stály a dívaly se dovnitř. Aula byla téměř prázdná. Jen uprostřed seděla skupinka deseti až dvanácti postav. Nakonec jsme vstoupily a Lora mě dovedla za katedru. Za katedru?? A co tu mám jako dělat? Terapeutka mě vyzvala, ať se Lory zeptám, co mám za tou katedrou dělat a zda se nemám přidat ke studentům. “Tvé místo je zde.”. A co jim mám říkat? Na to přijdeš sama.

Pokračovaly jsme k radě starších. Tam jsem dostala odpovědi na své otázky sepsané na papíře předem.

Poté následoval přesun do místnosti, kde jsem si volila, do kterého těla se chci inkarnovat. Objevily se tři obrazovky. Vlevo jakoby běžel film o zpěvačce – šansoniérce, na obrazovce vpravo jsem viděla šťastný,  manželský pár, někde na jachtě. A na třetí tento svůj život. Proč jsem si ho zvolila? Aby měl ten život co největší smysl. Kdybych byla šansoniérkou, zpívala bych a bavila se a možná bavila i ostatní. Zřejmě bych prožívala i silné emoce, ale hloubka poznání, které nabývám teď by byla v nedohlednu. Kdybych se šťastně provdala, nikdy bych nenabyla tolik vztahových, emočních a zřejmě ani pracovních zkušeností jako v tomto těle, nestřetla tolik duší z minulých životů a nenarovnala si s nimi karmu.

Toto tělo, v této rodině, v této době a v této zemi jsem dobrovolně zvolila, abych splatila všechny karmické dluhy a naučila se to, co jsem v minulých životech neuměla. Lásce k sobě i druhým, bezpodmínečnému přijetí sebe i druhých. Soucitu, odvaze a laskavosti, které mám předávat dál.

SPIRITUÁLNÍ REGRESE MI POMOHLA POCHOPIT DALŠÍ SOUVISLOSTI MÉHO BYTÍ. UTVRDILA MĚ V MÉM ŽIVOTNÍM ZÁMĚRU A POSLÁNÍ A USNADNILA MI CESTU K TOTÁLNÍMU BEZDPODMÍNEČNÉMU PŘIJETÍ KAŽDÉHO JEDINCE.

Zkoušek jistě ještě přijde mnoho, ale po této zkušenosti jsem zase o něco lépe připravena :).

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial
error

Sdílet nebo nesdílet? Kniha málo pomůže, když v knihovně leží ;)