Jak jsem se dostala ke spirituální regresi

Pomohu vám najít cestu k životu, jaký chcete. Tel.: +420 733535501

Jak jsem se dostala ke spirituální regresi

Leden 20018. Jdu do knihovny a nechávám se vést. Ke kterému regálu půjdeš a co vybereš, to budeš číst.

Regál jedenáct. Život mezi životy. Osudy duší, Proměny duší…..  

Michael Newton, Mira Kelley… pět knih o životech mezi životy. Během měsíce hltám jednu za druhou a sílí ve mně  nutkání absolvovat spirituální regresi též. Podívat se nahoru na svoje vyšší já. Na účel, smysl mého života. Proč jsem si vybrala právě toto tělo a ne nějaké jiné. Proč se mi toho v životě přihodilo tolik, že už ani přesně nevím co. Proč jsem potkala tolik lidí, že už si na ně ani nevzpomínám. Kdo je můj duchovní partner a co se tu mám naučit? Je to tak, jak si to myslím a cítím nebo je to ještě trochu jinak?

Hledám tedy nějaké terapeuty v Čechách, ale žádný mě neoslovuje. Nechávám to být a jen čtu dál.

Přichází další znamení. Další značky na cestě. Kamarádčina neteř na vozíku. Téměř nemluví, jen sprostě nadává. Je po těžké nehodě. Ve dvaceti osmi letech se chová jako batole. Co se jí asi honí hlavou. A proč se jí to stalo. Otázky, na které těžko hledat odpovědi – ZDE. Jiná klientka přichází s příběhem o svém dědovi, který pro ni byl důležitý a už nežije… Tak jo. Už toho je příliš. Směrovka za směrovkou. Důležitá zastávka na mé cestě se blíží.

Odcházím ze setkání s klientkou a žádám vesmír, abych našla vhodného terapeuta právě pro mě.

Odpoledne ji mám. Shlédla jsem video, přečetla web, zvedla telefon a jsem objednaná. Požádej a je Ti dáno. Když doopravdy víte, co chcete, jste něčím vyšším vedeni k cíli. Vypustíte mozek a jen jednáte. Prostě jste a necháte se vést. DĚLÁTE, CO NEMŮŽETE NEUDĚLAT  (jako tehdy, když jsem nakonec přece jen odletěla do Turecka na dovolenou)

Mám čtrnáct dní čas na to sepsat si otázky ohledně mého zdraví, práce, poslání, vztahů a univerzálních pravd. Těším se, až zjistím, jaké to je a jestli se mi také může během dvou hodin terapie změnit přesvědčení o mně samé natolik, aby se mi tím změnil život. Ještě že jsem si otázky sepsala týden před odjezdem. Protože následující dny jsem na to neměla čas ani chuť. Všechno se děje pro něco.

Třináctého února, půl sedmé ráno. Vyrážím…

Přijíždím na konec světa do Průhonic. Shodou okolností jsme se s terapeutkou minuly v čase J. Já na devátou, ona na půl desátou. Autobusem od metra Opatov přijíždím na místo určení přesně v devět. Nicméně stále mám půl hodiny čas. Mohu si vybrat, jestli půjdu na čaj do restaurace nebo jestli se vydám na druhou stranu silnice do přírody.

Slunce svítí a zmrzlá tráva na poli za domkem se třpytí a láká mě do své ho zátiší. Pomalu kráčím polní cestou mírným svahem dolů ke stromům lemujícím říčku a
potok pod nimi.  Jsem Roste ve mně zvědavost, co se skrývá za nimi.

Přicházím ke dřevěnému můstku a říkám si, jak je všechno dokonale načasované a že jsem nakonec i ráda, že jsem si napsala jiný čas než terapeutka. Protože jinak bych o tento kout přírody přišla.

Vytahuji mobil, že tu přírodu vyfotím a na displeji svítí zpráva: “Stihla jsem to nakonec dřív Věrko, klidně tedy přijďte. Ale jestli jste někde na čaji, v klidu ho dopijte :).” Nádherná svoboda. Na chvíli zaváhám, jestli se vrátit stejnou cestou nebo risknout cestu vpřed s tím, že netuším, kam vede a jestli přijdu včas. Vteřina rozhodnutí a intuice velí vpřed. Přeběhnu tedy můstek, přidám do kroku, vyfotím skálu a hlavní silnice na dohled vypovídá o tom, že tam budu za chvilku.

pokračování zde: SPIRITUÁLNÍ REGRESE

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial
error

Sdílet nebo nesdílet? Kniha málo pomůže, když v knihovně leží ;)